Popis projektu

Název projektu: Typový a unikátní materiál ve sbírkách přírodovědeckých muzeí; metodika správy a zpřístupňování tohoto významného kulturního dědictví

číslo: MKČR DF12P01OVV021

Kód programu podpory DF: Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI)
hlavní tematická priorita 1: Kulturní dědictví a národní identita.
tematická priorita 1.2: Movité kulturní dědictví)
doba řešení 2012-2015

Popis projektu

Typový materiál patří bezesporu mezi nejcennější sbírkové předměty, které přírodovědecké sbírky a jednotlivá muzea po celém světě uchovávají. Jako typový materiál označujeme konkrétní exempláře, podle kterých byl daný druh vědecky popsán a ke kterému se také výhradně vztahuje jeho vědecké jméno. V případě jakýchkoliv pochybností o statutu daného druhu nebo v případě získání nových informací je každý vědecký pracovník povinen studovat právě tento typový materiál a porovnávat s ním ostatní studované exempláře. Typový materiál je vědeckým a kulturním dědictvím světového významu, protože muzea, a především Národní muzeum, spravují typy popsané nejenom z území ČR, ale i z jiných částí světa, a proto se významně podílí i na poznání a uchování světové geo- biodiverzity. V muzeích jsou proto tím nejžádanějším studijním materiálem.

Přírodovědecké muzeum Národního muzea spravuje typový a další unikátní materiál trojího druhu. V první řadě jde o botanický a zoologický typový materiál (recentní nebo paleontologický), jehož správa se řídí Mezinárodními pravidly zoologické/botanické nomenklatury (ICZN/ICBN) v posledních verzích z roku 1999 (zoologie; ICZN 1999) a 2006 (botanika; Mc Neill et al. 2006). Nové typy jsou stanoveny uveřejněním jejich popisu doprovázeného vyobrazením ve vědecké publikaci a uložením daných exemplářů ve veřejně přístupné sbírce.

Na rozdíl od biologických oborů platí v mineralogii zásadně odlišná pravidla pro uznávání a publikování nových druhů mezinárodního taxonomického systému. Nový minerální druh je možno platně publikovat jedině po předchozím schválení Komisí CNMNC of IMA (Commission on New Minerals, Nomeclature and Classification of International Mineralogical Association). Komise projednává a hlasuje o každém návrhu minerálního druhu jednotlivě na základě jeho neveřejného důvěrného popisu (http://pubsites.uws.edu.au/ima-cnmnc/) detailně zpracovaného pomocí nejlepších současných analytických metod. Tento přísný postup mezinárodní vědecké komunity (I.M.A.) vede k výraznému zkvalitnění mineralogické taxonomie (ročně je na celém světě schváleno jen cca 50-90 nových minerálních druhů), ale současně činí popis nového minerálu jedním z odborně nejnáročnějších úkolů současné mineralogie jako vědního oboru.

Do třetího druhu zvlášť významných kolekcí patří především antropologický materiál ojedinělých patologických nálezů a morfologických anomálií u populací žijících na našem území od paleolitu po současnost, exempláře vyhynulých, nebo skoro vyhynulých druhů, endemické druhy a druhy z okrajů areálů. Důležitou skupinou jsou i sbírkové předměty vyobrazené v publikacích, předměty zpřístupněné v rámci projektů Europeany v on-line databázích (např. v rámci OpenUp! projektu) a materiál ze zaniklých lokalit.

Všechny uvedené unikátní druhy sbírkových předmětů budeme pro účely projektu nazývat typový materiál. Jeho ohromnou hodnotu dokládají následující výňatky:

Článek 72.10 (ICZN 1999) definuje hodnotu typových exemplářů takto: “Holotypy, syntypy, lektotypy a neotypy jsou nositeli vědeckých jmen všech nominálních taxonů skupiny druhu (a nepřímo všech živočišných taxonů). Jsou to mezinárodní referenční standardy, které zajišťují objektivitu zoologické nomenklatury a musí být o ně pečováno jako o takové. Mají být, v zájmu vědy, svěřeny do opatrování osobám odpovědným za jejich bezpečnou úschovu.

Doporučení ICZN, článek 72F. Odpovědnost institucí. Každá instituce, v níž jsou uloženy názvové typy, by měla: 72F1) zajistit, aby byly všechny jasně označeny tak, aby je bylo možno bezpečně rozpoznat jako názvové typy; 72F2) učinit všechna potřebná opatření pro jejich bezpečné uchování; 72F3). zpřístupnit je ke studiu; 72F4) uveřejňovat seznamy názvových typů ve svém vlastnictví či opatrování; 72F5) natolik, jak je možné, sdělovat informace o názvových typech, jsou-li žádány.

Podobně i v Mezinárodních pravidlech botanické nomenklatury (McNeill et al. 2006), článek 7A, je uvedeno: „naléhavě se doporučuje, aby materiál, podle kterého byly nové druhy popsány, byl uložen ve veřejných sbírkách, které vytvoří co nejlepší podmínky pro přístup k nim a pro jejich co nejpečlivější uložení a uchování“.

Česká republika patří mezi světové velmoci v množství spravovaného typového materiálu. Například podle posledního knižního vydání světového seznamu herbářových sbírek rostlin a hub (Holmgren et al. 1990) je bývalé Československo na 10. místě na světě co do počtu sbírkových kusů a typových položek. Jenom Přírodovědecké muzeum Národního muzea spravuje téměř 100 000 typových sbírkových předmětů (viz tab. 1).

Z vědeckého i kulturně-historického hlediska jsou nejvýznamnější tyto kolekce typového materiálu: V mineralogicko – petrologickém oddělení je více než 120 vlastních typů (z celkových jen cca 5 tisíc platných druhů na celém světě!); cca 50 - 100 potencionálních typů a dále více než 1500 vyobrazených předmětů.

Paleontologické oddělení spravuje více než 10 000 sbírkových předmětů z různých typových kolekcí. Nejdůležitějšími jsou typové kolekce permokarbonských rostlin a ichnofosilií popsaných Kašparem hrabětem Sternbergem v letech 1820–1838, kolekce paleozoických fosilií popsaných v letech 1848–1887 Joachimem Barrandem, kolekce typů a originálů obratlovců i bezobratlých prof. Antonína Friče a dalších několik stovek typů z různých menších kolekcí (Novák, Prantl apod.)

Ve správě mykologické oddělení Národního muzea se nachází 5573 typů v typové sbírce a dalších několik set typů v hlavním fondu herbáře. Nejdůležitější jsou typy světově známých mykologů A.C.J. Cordy, A. Piláta, J. Velenovského, M. Svrčka, Z. Pouzara a mnohých dalších.

Herbář botanického oddělení Národního muzea obsahuje okolo 2 miliónů položek. To řadí tuto sbírku mezi nejvýznamnější české botanické sbírky a mezi třicet největších kolekcí na světě. Herbář byl založen už v roce 1818 a obsahuje několik desítek tisíc typových položek především ze střední Evropy, Balkánu, Iráku, Iránu, Mongolska, Austrálie a z území bývalého Sovětského svazu od význačných sběratelů jako byli například bratři Preslové, T. Haenke, K. Sternberg, CH. Lehmann, L. Čelakovský a dalších.

V současné době obsahuje sbírka entomologického oddělení okolo 6 milionů exemplářů hmyzu včetně více než 70 tisíc typových exemplářů od cca 30 tisíc druhů hmyzu z celého světa. Za všechny jmenujeme sbírku krascovitých brouků zakladatele entomologického oddělení prof. Jana Obenbergera, která představuje největší sbírku této broučí čeledi na celém světě. Kromě nejvýznamnějších kolekcí uvedených v tabulce 1, spravuje ent. oddělení také několik desítek tisíc publikovaných a vyobrazených exemplářů, endemických druhů vyskytujících se pouze na velmi malém území a vyhynulých, nebo ohrožených druhů.

Sbírka zoologického oddělení dnes obsahuje na 2 miliony exemplářů, včetně mnoha set typových exemplářů z celého světa. Jedná se zejména o typy kroužkovců, pavoukovců, měkkýšů, ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Několik tisíc dalších exemplářů patří vyhynulým nebo vyhynutím ohrožených druhům.

Sbírka antropologického oddělení obsahuje zhruba 30 000 unikátních sbírkových předmětů. Její hlavní součástí jsou lidské pozůstatky minulých populací (zhruba 20 tisíc jedinců datované od mladší doby kamenné po období novověku) a sbírka anatomicko - patologických preparátů z přelomu 19 až 20 (kolem 6000 předmětů).

V České republice bohužel stále chybí propracovaná metodika, jak s typovým materiálem ve sbírkách nakládat a jakým způsobem ho prezentovat veřejnosti. V zahraničí naproti tomu patří publikování informací o typovém materiálu k základní formě prezentace muzeí. Pro většinu významných světových sbírek již takové (alespoň částečné) katalogy či databáze existují. Publikované informace jsou např. ve formě odborných článků, např. Staatliches Museum für Tierkunde, Dresden (Ahrens et al. 2001); Zoologisch Museum Amsterdam, (De Boer 2002). Modernějším způsobem je zpřístupnění informací ve formě elektronických databází. Tak např. Museum of Comparative Zoology, University of Harvard má registrované typy k 28.000 druhů hmyzu (http://insects.oeb.harvard.edu/MCZ/index.htm).

Typový materiál uložený v muzeích v ČR je zveřejněn pouze sporadicky. Jedná se např. o databázi nových druhů hub popsaných Velenovským (http://forum.nm.cz/houby/index.php) nebo databáze vybraných typů Paleontologického oddělení (http://forum.nm.cz/paleontologie/index.htm). Z publikací můžeme jmenovat např. soupis typů brouků ve sbírce Z. Tesaře (Král & Mocek 1998), soupis typů lišejníků popsaných z ČR (Liška 2007-2009), soupis typů pavouků v ČR (Růžička et al. 2005), ptáků v NM (Mlíkovský 2005), obojživelníků a plazů v NM (Moravec 2003), nebo Sternbergových typů (Kvaček & Straková 1997). Nejnověji začali zpracovávat typový materiál brouků v entomologickém oddělení Bezděk & Hájek (2009, 2010a, b).

Obecná metodika pro nakládání s typovým materiálem a pro zpřístupňování typů veřejnosti je proto důležitá nejen z národního, ale i z mezinárodního hlediska.

Scratchpads developed and conceived by (alphabetical): Ed Baker, Katherine Bouton Alice Heaton Dimitris Koureas, Laurence Livermore, Dave Roberts, Simon Rycroft, Ben Scott, Vince Smith